Od blogerky k návrhářce

Občas mají blogerky pocit, že je blogování už nenaplňuje tolik, jako tomu bylo dřív. Poté nastávají různé situace, některé blog zruší, jiné začnou navrhovat oblečení. Po pár letech blogování se k tomuto kroku rozhodla i sedmnáctiletá Vanda Jandová, kterou móda baví už od malička. Byla modelkou, blogerkou a nyní navrhuje oblečení a také podprsenky, proč právě je, se dozvíte v rozhovoru. S Vandou jsme se sešly v brněnské kavárně Skog, u kávy a skvělé limonády jsme probraly všechny její dosavadní úspěchy a plány do budoucna. Osobní setkání jsou vždycky milejší než rozhovory přes internet, proto je mi líto, že Vandu nemůžete poznat osobně, ale možná některé z Vás potěším. Vanda se na léto stěhuje do Prahy, připojila se totiž jako stážistka do týmu Miro Saba, a proto ji určitě budete mít možnost potkat na nějaké pražské módní akci! :)

1. Jak ses dostala k módě?

Už od mala jsem měla měla k módě vztah díky rodině, nebylo to překvapivě díky mamince, protože ta nechápe, jak můžu každé ráno strávit 20 minut před zrcadlem (smích). Bylo to spíš díky babičce, kterou vnímám jako svou módní ikonu a která mě od mala k módě vedla. Pochází z Varšavy a byla to velká ikonická žena, co se týká módy, byla mým velkým vzorem a vzhlížela jsem k ní. Jednou jsem si řekla, že chci být někým, jako byla a je ona a že chci pracovat v módě. Od malička se mnou byly problémy, protože jsem například nechtěla nosit kalhoty, ale chtěla jsem do školky chodit jen v tričku. Tehdy se celá rodina shodla, že budu určitě pracovat v módě a bude mě bavit právě ona.

IMG_7243-copy-2

2. Myslela jsem, že to byla právě maminka, která tě přivedla k módě.

Maminka mi šila věci, když jsem byla malá, ale byla si jistá, že začnu dělat něco jiného a nezůstanu u oblékání. Počítala s tím, že se to nějak změní, ale nezměnilo.

3. Kdy jsi začala blogovat?

Začala jsem blogovat ve 12 letech, vypadala jsme jako kluk. Dělala jsem modeling, nebrala jsem to úplně vážně, byla jsem malinká a trochu jsem cestovala. Poté jsem se zúčastnila Elite model a rozhodla jsem se, že nechci modely nosit, ale sama je vytvářet. A tím pádem jsem si řekla, že sice chci fotit, chci pracovat s módou, ale nechci být modelka a rozhodla jsem se založit blog. Naštěstí jsem kolem sebe měla spoustu lidí, kteří už byli v blogování zaběhlí a kteří mi blogování i navrhovali a podporovali mě v něm. Proto jsem začala a v průběhu 2 až 3 let se to rozběhlo.

4. Kdy a proč tě napadlo přesunout se od blogování k navrhování?

Navrhování začalo, když jsem odcházela ze základní školy a rozhodovala jsem se pro střední školu. Celá rodina si přála, abych šla na gymnázium a měla všeobecné vzdělání, ale přesvědčila jsem je, že pro mě bude lepší cestou Umělecká střední škola textilního designu. Tam jsem poznala módu z druhé stránky – od výroby, tedy šití. Začala jsem si šít věci sama, nejprve jsem si přešívala staré oblečení ze second-handu a nebo věci ze své skříně. Poté jsem si začala kupovat látky a dnes už investuji více do látek než do oblečení (smích).

5. Co tě inspiruje?

Nejvíc mě inspiruje historie, umění a také úplně obyčejné věci jako například světlo, budovy, lidé a pocity.

6. Jaké věci navrhuješ a na co se hlavně při tvorbě zaměřuješ?

Zaměřuji se především na střihy a na látky, absolutně nejsem přívržencem printů, pokud už tedy print, tak jen nějaká struktura. Snažím se vracet do klasických slovenských a českých výšivek, které se snažím aplikovat. V poslední kolekci jsem se inspirovala barokem, studovala jsem i jeho architekturu a střihy.

7. Navrhuješ i podprsenky, proč právě je?

Byl to nápad, v době, kdy jsem prošla všechny obchody a neměla jsem si co koupit, jelikož nemám ráda klasické vyztužené podprsenky. Nemohla jsem nikde najít nic podle představ, ale řekla jsem si, že přeci umím šít… Najít materiál na podprsenky tady není sranda, jelikož podprsenka musí hezky vypadat, hlavně něco vydržet i po praní, proto je to složité. Ušít podprsenku vypadá jednoduše, ale ušít ji tak,a by opravdu seděla na hrudníku je těžké. Mám teď opravdu hodně objednávek, spousta slečen mi píše, jelikož se jim podprsenky líbí, ale držím se toho, že se se slečnou chci sejít a změřit si ji.

11739574_797959550319143_1359538796_n

8. Takže jsou teď Va´s Bras opravdu oblíbené?

Ano, ale bojím se je hodně propagovat, jelikož jsem člověk, který chce mít všechno na sto procent. I když nevím, jestli někdy dospěji do stádia, kdy si budu myslet, že je něco stoprocentní (smích).

9. Jak vzniká oděv, který tvoříš? Pracuješ s prvním nápadem nebo se jej snažíš rozvíjet?

Většinou, když mám nějakou ideu, tak o ní začnu přemýšlet. Samozřejmě všichni máme ten první nápad a pak se ho snažíme rozvíjet a ve fázi vývoje jej nějak změnit, ale zatím mám takové zkušenosti, že se vrátím k tomu prvnímu. Proto jsem si řekla, že už nápady nebudu ani dál rozvíjet a zůstanu při tom prvním a bude to nejlepší.

10. Chodíš na uměleckou školu asi musíš absolvovat klauzury.

Ano, právě jsem po dvoutýdenních klauzurách, kdy jsem chodila ze školy v 7 hodin večer (smích). Tyto klauzury probíhají tím stylem, že máme nějaké zadání a na to máme tvořit. Právě u klauzur jsem se přesvědčila o tom, že mám zůstat u prvního nápadu a nevymýšlet zbytečně nic jiného, ale spíš se věnovat o další rozvoj toho produktu, rozvíjet dokumentaci a reklamu.

11. Takže se učíte i fashion marketingu?

Ano, nyní žijeme v době, kdy nám podle mě nejde o bílé tričko, ale chceme k tomu bílému tričku hlavně příběh. Chceme vidět kampaň, vědět z čeho je tričko vyrobeno a nakonec nám ani nezáleží jestli stojí 10 nebo 100 eur a jestli je kvalitní nebo nekvalitní, ale spíš nás zajímají ty věci okolo.

11713445_797959480319150_1692170141_n

12. Pomáhá ti někdo s tvým fashion marketingem, nebo za celou značkou stojíš jen ty?

Ze začátku jsem zatím stála jen já, ale poté jsem se začala snažit mít vše co nejkvalitnější. Mám okolo sebe skvělé lidi, na které narazím většinou úplně náhodou. Velmi mi také pomáhají profesorky ve škole, které se mnou občas zůstanou ve škole déle a proberou i věci mimo školní náplň. Některé lidi jsem opravdu potkala úplně náhodou, například můj grafik mi napsal zprávu, jestli bych s ním chtěla spolupracovat, byla jsem moc ráda a souhlasila jsem.

13. Jak dlouho jsi přemýšlela o návrhářské kariéře?

Od té doby, co jsem se narodila (smích). Doopravdy se mnou byly od útlého dětství problémy k vůli oblékání, rodina doufala, že se to změní a budu chtít být právnička nebo doktorka. Kolem 10 let pochopili, že to bude návrhářka. Jeli jsme na dovolenou a já jsem si celou dobu něco kreslila a když jsme zastavili, tak jsem rodičům ukazovala nákresy a říkala: „Toto je moje nová kolekce…“ Takže takový typ dítěte jsem byla (smích).

14. Jaké byly tvé kolekce?

První kolekce, kterou jsem zveřejnila byla spjatá se školou a spojená s jinými studenty. Téma bylo recyklovaná móda a a poté byla přehlídka v Bratislavě. Inspirovala jsem se futuristickými liniemi a architekturou, objevily se v ní minimalistické střihy, doplněné o 100% bavlněné stuhy, kolekce měla drsný charakter, ne zestylizovaný ženský. Siluety byly ženské, ale byly do nich použity klinolinové sukničky, jako zabsolutnění látkového materiálu, byly to síťky kupované v dělnických obchodech (smích). Další kolekce byla ženská, ale snažím se je zanechat v monochromních barvách, byla inspirovanábarokními střihy a třetí kolekce byla inspirovaná vrstvením.

15. Navrhuješ pouze pro ženy nebo i pro muže?

Nyní mě baví navrhovat i pro muže, jelikož kolem sebe mám lidi na kterých si to dovedu představit. V poslední době se věnuji módní skeči, která mě baví ze všeho nejvíc. Začala jsem skečovat i mužské věci, hlásila jsem se také a Fashion Live právě s mužskou kolekcí.
Jelikož jsem žena, tak mám na mužskou módu jiný pohled, snažím se použít střihy, které jsou i panské, ale nepoužít je tak klasicky. Snažím se z toho, co muži nosí udělat nadsázku a pozvednout to. Miluji, když muži vrství trika, proto jsem udělala tričko, které by bylo třikrát, či čtyřikrát vrstvené, nebo vrstvené kalhoty. Také jsem navrhla pončo bez rukávů, s obrovským límcem, který zasahoval až do tváře, z dálky by jej člověk nevnímal jako pončo, ale jako triko.

16. Jaká je věková skupina tvých zákazníku?

Jelikož jsem měla blog, tak jsou mé zákaznice spíše děvčata, které mě dříve sledovaly, takže jsou někdy mladší než já. Ale někdy se mi ozvou ženy, které by mohly mít moje maminky, proto jsem velmi překvapená, že i takové ženy sledují moji tvorbu.

17. Kde se vidíš za pár let?

Vidím se přesně tak, jako teď, budu sedět někde na kávě, ale pravděpodobně v jiném městě, v jiném oblečení, byla bych ráda, kdyby mě před kavárnou čekala Vespa (smích). Nechtěla bych tady zůstat, ale to říká spousta lidí, samozřejmě bych se chtěla vracet a chci dělat módu.

IMG_7198-copy-3

18. Kam bys chtěla jít studovat po střední škole? 

Chtěla bych studovat v Londýně, Itálii, New Yorku nebo Francii, všechny tyto lokace mají skvělé módní školy. Ve Francii je potřeba francouzština, pokud chceš studovat v kvalitní škole, tu bohužel neovládám, ale třeba se ji stihnu naučit.

19. Pomáhají ti rodiče se značkou?

Většinou jsou rodiče proti módě, není to tak, že bych došla domů a hned jim ukazovala, co jsem navrhla nebo jim vyprávěla o látkách, ale pokud dojde k nějakému zlomu a potřebuji pomoct, tak mi opravdu hodně pomáhají. Jejich pochvaly si vážím nejvíc, jelikož se snaží mě držet při zemi a chválí mě málokdy, ale když mi řeknou, že se jim něco líbí, tak si toho opravdu moc vážím.

20. A jaký názor na to má babička?

Babička má na vše co dělám kladný názor, velmi mě v tom podporuje a vždy chtěla, abych dělala módu. Má doma skříň ve které má všechny časopisy a noviny, ve kterých o mně byla třeba i malá zmínka. Je moje největší fanynka. Pokud mám možnost s ní návrhy konzultovat, tak to využiji.

21. Máš nějakého oblíbeného českého, či slovenského návrháře?

Co se týká lokální módy, tak na Slovensku je to určitě Drevená Helena, která má jednoduše řešené skvěle ušité věci z kvalitních materiálů, na to si potrpím. Také si potrpím na reklamu, jelikož je důležité mít s hezkými produkty i hezké fotky a dobrou propagaci a tu má Drevená Helena také skvěle řešenou. Z českých je to ODIVI. Tyto dvě značky opravdu velmi uznávám.Také mě zaujal Nehera, je to poslední dílo Bati, jsou to pěkně řešené minimalistické, vkusné věci. Tomu velmi fandím, je to dost dlouho rozběhnutá značka, která teď zažívá znovuzrození.

22. Jak vnímáš módu v Česku a na Slovensku?
To je otázka, na kterou se dá těžko jednoznačně odpovědět, ale určitě tady potkávám i lidi, u kterých se usměji, jelikož mě jejich styl šokuje a ani bych tady nic podobného nečekala. Hlavně ti dobře oblečení lidé v davu špatně oblečených lidí vyčnívají a každý si jich všimne. Mám na to takový ten klasický názor, že je těžké se v Čechách a na Slovensku oblékat vysloveně jinak, jelikož se v tom člověk necítí tak příjemně, jak by se možná cítil v jiné zemi, když má všechny pohledy na sobě. Ale já si to užívám (smích).

23. Takže se také setkáváš s nepochopením?

Ano, ale lidé na jejichž názoru si zakládám, kromě mamky a táty (smích), mi většinou říkají, že je to fajn, proto mě názory jiných lidí neovlivní.

Děkujeme Vandě za milý rozhovor, který nakonec vznikl díky více setkáním. Rozhodně se nezapomeňte podívat na její stránku a zavzpomínat na její blog. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost Vandu poznat, díky takovým lidem jako je ona se neustále ujišťuji o tom, že český a slovenský módní svět je neuvěřitelně přátelský. Není to tak, jak si někteří myslí, módní svět není povrchní, protože móda je pro nás jen práce nebo koníček, dovolím si přiznat, že při osobních setkáních se tématu móda dokonce snažíme vyhýbat.

Kristýna Škamralová
Autor článku:

Kristýna se kromě módy zajímá o design či architekturu a díky ní se na FW vždy dočtete zajímavé články o lokálních designérech, značkách a aktuálních módních trendech.

Co na článek říkáte?